Červen 2014

Dopis spánku

16. června 2014 v 0:11 | Aña |  Jen tak
Drahý spánku,
myslela jsem, že mi pomůže, když ti budu psát v rozespalé náladě. Když člověk neví, jestli spí nebo bdí. Pche. Teď už vím, že i když je člověk rozespalý jen napůl psát nebude. Chce spát.

Myslím, že ti nemusím vysvětlovat tvou oblíbenost. Jdeš ruku v ruce s postelí. Bez ní by to nebylo ono. Ale jsou i další skvělá místa. Při nejhorším se vyspíte i v té přeplněné dodávce. Člověk spící je (když nechrápe) tichý a neotravuje své okolí. Nemusíte ho řešit. Taky je to naivka které můžete něco ukrást a pravděpodobně se na vás nepřijde. Pokud nemáte chuť krást, nějaký žertík bohatě postačí. Záleží, kde si člověk lehne.

Místo pro ležení musí být strategické a pohodlné. Ne každý má tak málo věcí, že si může dovolit spát v parku nebo na lavičce. V hluku spát nikdo nechce a člověk by byl po probuzení hodně překvapen jak to a kam se to přemístil. Taky záleží, v jakém půjdu spát stavu. Buď mi bude teď hrozně a ráno líp, nebo naopak. O probouzení a ránu ale později.

Nejlépe se spí po koncertech. Jste šťastní a v tu ránu co padnete do postele i unavení.
Slast se jen tak převalovat. Nemusím toho moc řešit, přemýšlet ale můžu. Máte s kým spát na valentýna. Postel tu pro vás bude vždycky a nemáš vysoké nároky. Podobně jako lednička. Postel na vás není naštvaná když spíte jinde.

Lidi, kteří se mnou spali v jedné místnosti, tvrdí, že se směju ze spaní. To není pravda. V tu dobu se totiž v posteli ještě převaluju. A vybavuju si spoustu hlášek z filmů, seriálů, knížek, od někoho, přeřeků a setkání. A začínám se smát. Když nesním tak spím, ale přitom nevím, že existuju. V něčem jakoby plavu.

Komu si můžu stěžovat na sny? Tobě? Nejde o to, že by se mi zdálo něco po čech bych se s potem a zděšení probudila a jala se zjišťovat jestli to byla skutečnost. Jsou strašně nudné. Postrádají jakoukoli zápletku a děj. Jsou to strašné kosočtvercoviny. Ani zábavné nejsou. Kdejaký filmový kritik by to vzdal a usnul. Ještě že si ty sny nepamatuju šecky. Záviděla bych, že ostatní s pestrostí svých snů by nemuseli chodit do kina. Paradoxně nejlepší byl jeden v dosti horrorovém stylu. Honil mě nějaký chlap, pak mi chtěl dát něco do žíly kolemjdoucí samozřejmě dělali že nic nevidí a když už byl skoro u mojí ruky, tak střih.

Neber si osobně, že si tě lidi ubírají. Potřebují dohnat čas. Jako třeba teď já. Buď jdou později spát, nebo si ráno přivstanou. Častěji volí první možnost. Ráno by nevstali. Je to holý nerozum. Přesto to dělám taky.

Vstávání. Naprosto nejneoblíbenější část. V létě se to dá. Ale v zimě... Všude zima okolo zima avšak v posteli je teplo. Venku skučí vítr, gravitace se zvětší, všude tma a vám se nechce vstávat z postele. Perkele proč musím vstávat? Proč jsem nešla spát dřív? Mě se nikam nechce!

Některé dokáže vytočit i budík. Když někoho budí něco co nemůže ani slyšet tak je celý den naštvaný. Oblíbené písničky se prý zase znechutí. Máme ale kliku, že budíky nemají uělou inteligenci jako toustovače z Červeného trpaslíka. "Vstávej prožiješ krásný den plný dobrodružství... Krásný den se zpěvem ptáčků... Vůbec nechápu proč by si měl svůj nudný život strávit další chvílí v posteli..."
Rozhodně vám nepomůžou vstřícné přeslazené úsměvy okolí. Vždyť ti lidi asi taky moc nespali jak se mohou usmívat ? A vstřícná snídaně.
Přesto se z postele vykopete.Ale celý den se do ní toužíte vrátit.

A nebo se vzbudíte chvíli před budíkem uklidněni, že jste nezaspali a protahujete se jako kočka. Pokud vám nespí u nohou.

Ne, vůbec nechápu proč od doby co jsem šla spát jednou pozdě budím dřív, nebo proč se někdy jen tak vzbudím v pět.

A ty mi to nevysvětlíš. Jdu spát. Ráno budu pravděpodobně nadávat.
Už se na tebe těším.
Tvá Spáčka.


U řeky

8. června 2014 v 0:18 | Aña |  Moje kecoidní zápisky
V těhle horkých dnech je u řeky narváno. Kašleme vám na nějaký bazén. Spousta lidí, děcek a psů. Sranda pozorovat děcka (jak hází z vodopádu lahev a pak ji chytají se slovy: "Chyťte pacahatele!"), lidi a rozradostněné psy. Neříkejke že spousta děcek jenom pořád čumí do kompu. Proč by jich bylo venku tolik? Po doprovodu I. Hučím do Mary ať jde ven, jen proto, že mě inspiroval pes a chci si házet míčkem v Ostravici.

Při pochodu běhu zpět domů nám hráli Jordan & Vange v rámci řeckého večera u parku v jedné hospůdce. Celý ten okamžik byl značně absurdní. V hudební hospůdce nashlas a energicky hraje aukustická kytara. Slyšíte zpěv. Zábava plném proudu.Hudba je veselá radostná a tak se začneme smát a celá scénka nám připadá jako z počítočové hry, když běžíte španělskými uličkami.

I když k večeru jdete domů v ulicích je živo a každá třetí rodina griluje. Otec straší svoje děcka baterkou. Žádný sklepmistr, ale stezka odvahy.

Nevím, jestli je to dobrý nápad psát tyhle výkecy.