Květen 2014

Letošní noc kostelů

28. května 2014 v 22:17 | Aña |  Moje kecoidní zápisky
Zvoním ve třičtvrtě na deset na Mary, ať jde ven. "Ale pojď je noc kostelů..." Podařilo se mi jí dostat ven. Mám ráda lidi, které dokážete dostat ven, když ve třičtvrtě na deset náhodou jdete kolem. Nebo jindy.

Na Citrónovo přání míříme do evangelického kostela. Před vchodem potkávám známé " Co ty tu?" Nekřesťan šel do kostela. Překvapení. Vzhledově jsou kostely zajímavé a hezké, ale často jim to podle mě kazí příliš přeplácaný oltář.

Rodiče Johnnyho Rottena chodili do kostela. Jen proto, že se jim líbil. Ten jeden konkrétní. Přesto posílali Johna a jeho mladšího bráchu do křesťanské školy. Zvláštní. "Oni se nesnažili abychom rozuměli náboženství. Oni to do nás hustili horem dolem." Kdyžtak si přečtěte knížku Žádný Iry, žádný černý a žádný psy a dozvíte se víc. Citujme též zrzavovlasou I. : "Líbí se mi kostely, ale nelíbí se mi, co se děje v nich." Přijde mi divné, že je v našem městě tolik kostelů, když Česko je ateistická země široko daleko. Možná je to tím, že tu kdysi bylo tolik poláků a němců.No nic, zpátky na hlavní.

Uvnitř se mi líbilo. Jednoduchý oltář, malá výstava o tom jak kdysi vypadal Frýdek-Místek, lavice a bílé stěny. Nic víc. Evangelíci to prý s výzdobou tak nepřehánbějí jako katolíci. Černé hraní. V kostele se zhaslo, někdo hrál na piano a svítila u něj jen svíčka. Skvělé, pozorovat to shora.

Jdeme do kostelíka sv.Jošta, který je naproti naší školy v přilehlém parku. Užíváme si procházku městem. Kostely tu jsou popisovány strašně důležitě, Ve skutečnosti to dopadlo tak, že jsme chodili z jednoho kostela do druhého a cestou si stihly prodloužit život.

" To je zvláštní. Když jsme solu šly na koncert byly volby. Chodíme z kostela do kostela - zase jsou volby. "

U svatého Jošta měli fajný sbor. Bonga, akustická i elektrická kytara, klávesy,zpěv. A přibyla k nám ještě třetí osoba. Iharo. Popřáli jsme tomu úchylovi se zalíbením v Japonsku k svátku a odhasili si to k Bazilice Nanebevzetí panny Marie? A co nás může v bazilice zajímat víc, než krypta?

Sestupujeme dovnitř a kocháme se. Iharo: " Takhle taky skončíte. Akorát vás nebudeme vystavovat. " Pohřbil to jeden chlap: " Toho znám! Od vidění!"

Ještě předtím jsem s taťkou byla v katedrále Božského Spasitele. Skvělé vědět, že na počátku Ostravy byl brod. A kde se častěji mihne noha, tam musí být kostel. Uhlí se našlo až později a do té doby byla Ostrava malá. Měla, pokud nekecám, čtyři tisíce obyvatel. V katedrále narazíte na Itálii i Řím. Něco je převzaté z tamnějších kostelů. Pasta. (To nic to jen Hetalia.) I varhany jsme slyšeli.
Varování: Tohle není rokenrol.

Pokud jste časošetřiči pouštějte od druhé minuty a výš.