Jak jsme běželi osmistovku

2. října 2012 v 22:00 | Aña |  Moje kecoidní zápisky
Naše tělocvikářka se na nás usmála a řekla: "Tak holky dneska vás čeká to nejhorší. Poběžíte na čas osmistovku." (Dvě kolečka kolem školy) jednohlasně jako jeden muž jsme zvolaly: "nééé!" Nejdřív jsme běžely jedno malé kolečko na rozehřátí. Pak jsme absolvovali poučku že máme klusat ne sprintovat a šlo se na to.
První kolečko bylo dost hrozné moje plíce chtěly samy vyskočit ven z mýho těla. Na trase je zkratka. Ze třiceti lidí (ano ve třídě je nás třicet) pouze dva lidi běželi poctivě. Češi jsou holt vyčůraní. Byla jsem na začátku druhého kolečka. Už to bylo lepší. Rozhodně ne tak strašný jak na začátku. Zas jsem běžela zkratkou. Pak zkopce. Pepa (nebo Kopačka( za mnou volala: "počkej!" Ale já zrovna běžela z kopce a nějakým záhadným spůsobem jsem se dostala do tempa. Zpomalila jsem že tedy na tu osobu počkám, ale nechtělo se mi čekat tak jsem zas běžela. Když jsem už viděla učitelku tak jsem zmobilizovala všechny své síly a běžela nejrychleji jak to šlo.
Tělák s Šedovičovou mě "baví" (zatím s jistotou nedokážu říct jestli mě baví snad nedojde na gymnastiku) mnohem víc než s učitelkou kterou jsme měli loni. S tou jsme jenom hráli míčové hry. Pořád. Jako kdyby žádný jiný sport neexistoval. Jo taky jsme tančili zumbu u toho jsem většinou vypadala jak debil. Musel to být na mě asi opravdu hodně dobrý pohled...
Od učitelky jsem se dozvěděla že mám jedničku. Zaběhla jsem to na 4:21. Úspěch. Fakt. Předběhla jsem kopačku o tři vteřiny (ještě větší úspěch). A nejlepší na tom je že jsem nebyla poslední. Jako úplně poslední byla Pepa s časem 4:57 (jednička je asi kolem 4:50 minut kdyby v tom měl náhodou někdo bordel). (A. byla s časem 3:39 a E. 4:01.) Všichni měli čelisti u podlahy protože čekali že poslední budu já. Na začátku jsem se Pepou a E. domluvila že budem běžet spolu. Ale Pepa byla nejpomalejší za všech a já zase nestačila E. Takže plán ztroskotal.
A vůbec dneska byl běhací a sportovní den. Zrovna jsem si doma chystala válet šunku když mi volala E. jestli nechci k ní. No potom jsem měla jít do kytary, ale nakonec jsme se domluvily že jo. Ale ještě přede tím než jsem k ní šla tak jsem musela jít za psama. Tak jsem tam tedy pseudoběžela (běh, převážně chůze).
Už jsem odcházela od psů k E. když volala že jako kde sem a pak otrávěně prohlásila že beztak přijdu až za dvě hodiny (jsem krapet nedochvilná no). Začala jsem běžet s přestávkama abych se s E. u nemocnice. Cesta z bodu A do bodu B mi trvala 12 minut. No běžela jsem s přestávkama
z toho jsem asi tři minuty čekala abych mohla přejít. Za děvět minut jsem byla tam. E: "Jseš rychlá Ani." U E. byla sranda. Vždycky je. Asi pětkrát jsme přebežely trasu: dům E. - nemocnice.Bohužel uběhly dvě hodiny a já musela do kytary.
V kytaře to bylo zvláštní. Zvláštní atmosféra. Už tam znám (z osmi lidí) dvě holky. Markétu a Elišku :). 4.9. mám volno jdu k panu rovnátkovi. A teď mě omluvte musím jít spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 3. října 2012 v 13:59 | Reagovat

Tak to je dobrý při závodech na někoho volat: počkej. :D
Ukaž mi konečně jak vypadáš, můžeš mi ji poslat mailem. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama