O hlavě nakřápané III.

2. září 2012 v 11:35 | Aña |  Povídky
V minulém dílu jste se dočetli až tam že Kamil šel s Kopačkou na pivo. Najednou dostal blbou náladu tak se s Kopačkou (tram-ta-da-dá) zhulil... Minulý díl si můžete přečíst tady a první tu.


Když jsem se teda s tou Kopačkou zhulil tak mi bylo tak dobře že jsem na plný plíce začal zpívat (rozumějte takový ten hlasitý zpěv který umějí jen opilci). "Svět je tak náádhernej! To víš že jóó- lepší místo ani neznám!" "Je těžké znát lepší místo." Vyjádří se k tomu co tu řvu na plný plíce Kopačka.

Po nějaké době jde radši Kopačka radši domů. Vypil jsem totiž nějáké to pivo a vykouřil nějaké to cígo že ano. Je deset hodin večer a já jedu domů. No úplně nejblíž to nemám jenom asi nějáké asi čtyři kilometry a půl. Jsem pět metrů od domu když v tom znenadání se srazím s nějákým borcem co má hořící palici (rozumějte nepodpálil si vlasy, ale má je zrzavé). Srazil jsem se s ním kolo na kolo pneumatika na pneumatiku.

Hořící palice měla z kola osmičku. Takže hned: "Tys mi zničil kolo! Ty to budeš platit! " "Ne."
Řeknu rozhodným pevným hlasem. A Hořící Palice hned na to: "Dobře jak chceš zavolám poldy."
A taky že je zavolal. Přijeli a zeptali se nás: "Tak co bylo nějaké to pivo?" A my sborově: "Nó bylo.
A jeden policajt: "Hm, a ani jste oba nesvítili jak se tak koukám. Můžete si vybrat buď budete dejchat nebo bude nějaká ta pokuta a papíry v čístírně nebo jako že jsme tu nebyli. oba že A já: "Já stejně nemám řidičák a jsem švorc. Takže mě je to jedno. He he." "Jakože jste tu nebyli." Řekla Hořící Palice. Dobrá tedy. Řekl pojicajt. A už byli pryč.

Po chvíli vedle sebe uslyším: "Pojď na pivo. Zvu tě! " To fakt říká ta hořící palice co na mě před chvilkou řvala ať jí zaplatím kolo? "Jasan jdu." Říkám jako bychom už byli letití kámoši. Tak teda si v té hospodě dáme tři kecací piva a z Hořící Palice po chvíli vyleze že se jmenuje Mihai - tohle jméno slyším teda poprvé v životě, ale proč ne, že?

Už je půlnoc a jedu domů. Já, blbeček jsem samovzřejmě zase nesvítil. Najel jsem na šutr a moje hlava zažila tvrdý dopad a setkání s asfaltem. Křach.
Konec.

P.S. Písničku ze které je ten text co zpíval Kamil na začátku si můžete posloucnout tu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Satine Satine | Web | 2. září 2012 v 21:08 | Reagovat

Hezkej příběh, konečně jsme došli k poslední části. A ten konec mě rozsekal. Křach. :-D

2 pavel pavel | Web | 4. září 2012 v 17:48 | Reagovat

Happy And. :-D

3 pavel pavel | Web | 4. září 2012 v 21:11 | Reagovat

Šťastnej konec... každej by si takovou smrt přál bez dlouhé nemoci a trápení. :-D

4 Aňa Aňa | Web | 5. září 2012 v 14:48 | Reagovat

[3]: On se nezabil!!!

5 otavinka otavinka | E-mail | Web | 5. září 2012 v 16:19 | Reagovat

Konec moc optimistický není, ale povídka jako taková se mi líbí. Děláš nějaký kurs tvůrčího psaní? :-)

6 pavel pavel | Web | 5. září 2012 v 20:58 | Reagovat

[4]: Tak to měl smůlu. :-D
Ty detaily jsou taky z té plošiny. :-)

7 Aňa Aňa | Web | 5. září 2012 v 22:11 | Reagovat

[5]: Ne zatím neplánuju. Možná kdyby se vás sešlo víc.

8 john-lemon john-lemon | Web | 8. září 2012 v 17:16 | Reagovat

Zajímavé rozuzlení, pěkná povídka.
PS: Nemusíš psát "konec", čtenář pozná, že povídka skončila :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama