Drsné probuzení

25. září 2012 v 20:24 | Aña |  Troska Skočdopole
Večer jsem šla spát asi v deset. Ne to není pozdě to je normálka. Chrr, chráp, chrr,chráp. Ozývalo se z pokoje. Byla jsem v polospánku a dělala si starosti s tím že mě někdo vzbudí. Když tu v tom bum! spadla jsem z postele - slyšela jsem výbuch a z kuchyně se ozvalo křach. Taky jsem slyšela hlas nejznámějšího bezdomovce z celého města : "Hahahaha cíga mi padaj přímo do ruky!" A z balkónu se ozvalo: kurva! Ale přes ten neznámý zdroj výbuchu to nebylo moc slyšet. A že táta umí nadávat pěkně hlasitě!

O chvíli později se otevřou dveře a v nich stojí táta s napůl troskoidním a napůl pobaveným výrazem. "Hm, vypadá to že už tě asi nemusím budit." Tak ne asi probrala jsem se tím pádem s postele."A co se to stalo?" Zeptám se. "V továrně to bouchlo." Odpoví mi táta. "Pamatuji si na to premiéra byla když jsem byl malej. Tenkrát jsem taky spadl z postele jako ty.Pojď na snídani"



Vyhrabu se z postele tedy ze země a došourám se do kuchyně. "Brejtro co máme k snídani?" "Pár okoralých rohlíků co by nežral ani babiččin pes a čtyři bílé jogurty." Říká mi máma. Na snídani tedy dlabu. Za což mi během dne má tělesná schránka určitě poděkuje.

Po snídani jsem šla do koupelny během pár minut jsem udělala ty kraviny známe pod jménem ranní umejvání. A při pohledu na můj troskoidní ksicht jsem zjistila že mám na hlavě monokla. Krásnýho. Barevnýho. Hraje všemi barvami he he.

Během pěti vteřin jsem měla na hlavě helmu a popadla jsem do ruky skejt. (Revoluční dopravní prostředek pro ty co si doma furt zapomínají tramvajenku a pak zdrhají před štiplístkem. Ano tak se ten revizor jmenuje. Cože? Vy jste nečetli zkrat mozku?) Ne chrániče nenosím. Padala jsem a padala a zas padala, ale praxe mě naučila. Sjedu po zábradlí. Postavím skejt na zem, dám si do uší sluchátka, zmáčknu play, rozjedu se a začnu si pískat.

Jedu z prudkého kopce když tu v tom se mi přímo doprostřed cesty postaví starý plesnivý dědek. Na poslední chvíli zabrzdím. Vyslechnu se jeho přednášku kecy kecy bla bla bla atd. Chvíli argumuntuju. Pak poznám že to namá smysla jedu dál.Konečně jsem ve škole.

" Dobré ráno." Pozdraví nás třídní. "Proboha Trosko co se ti to stalo že máš na hlavě monokla jak tenisák? " "No víte dneska ráno to v továrně bouchlo a byl to takový výbuch až jsem spadla z postele." A ze předu se ozve: " Tohle se může stát jen Trosce... Ta se při úrazech řídí heslem když už tak pořádně. I když - počkat! To je vlastně její životní krédo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 25. září 2012 v 21:11 | Reagovat

Dovedu si tě na sketu představit, ale furt  ne jak vypadáš.

2 Satine Satine | Web | 25. září 2012 v 22:20 | Reagovat

"Když už, tak pořádně" je taky moje životní krédo, hele. Asi jsem taky pěkná troska. :D Dobrej článek, pobavil mě takhle před spaním. :)

3 Viollet Viollet | Web | 30. září 2012 v 21:08 | Reagovat

Padání z postele je zlo. Já si nedávno vnoci málem rozflákla hlavu, když jsem uklouzla na té kupě fléten, co se mi válí na zemi. Naštěstí se jim nic nestalo... O_O

4 Aňa Aňa | Web | 1. října 2012 v 19:47 | Reagovat

[3]: Jsem tak ráda že to dopadlo tak jak to dopadlo. Hele radši si ty flétny ukliď jo?

5 Maryli Maryli | Web | 1. ledna 2013 v 20:29 | Reagovat

Jo, známe ty nechápajícínicnového důchodce s jejími: Huš, huš, tady se jezdit nebude! 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama