Září 2012

Nová jarní...

30. září 2012 v 21:27 | Aña |  Troska Skočdopole
Kráčím jsem na jaře po ulici a nemám cíl. Jdu kolem CéDé obchodu.Jdu dál a vidím obchod s hadrama a Bárbínu Ohyzdnou (Tak se ta holka skutečně jmenuje. Je to bárbína v hlavě má prázdno.Jenom debilně kecá s jinými bárbínami (alias svými kamarádkami). Zajímá se o módní trendy a živí se nízkokalorickými hnusy ze kterých bychom my normální lidi chcípli než bys řekl pogo. Na hlavě má tunu mejkapu který by jí spolehlivě ochránil před výbuchem atomovky. Bůh jí výstižnější jméno nemohl dát. Jo a docela by mě zajímalo proč je tak špekatá když se živí nízkokalorickými hnusy a proč je tak ohyzdná když má na ksichtě tunu mejkapu).

V kapse mám stovku ani nevím proč. Beztak jí budu muset utratit za ty hnusy kterým se říká "obědy ze školní jídelny," ale pořád je to lepší než ty nízkokalorické hnusy kterými se živí Bárbína Ohyzdná.
Mý oči jsou zpomalený před očima se mi promítne výloha cédé obchodu a ja zjistím že...

... "Tý jo! Nová jarní kolekce! Rozběhnu se rychlostí světla k CéDé obchodu. Je mi jedno že ta stovka co mám v kapse bude utracena za něco jného. Běžím dál - zrychluju o pár vteřin později doběhnu do cédečko šopu - popadávám dech a říkám "Dobrý den prosím vás jednu novou jarní-" a v tu chvíli vběhne do obchodu Bárbína Ohyzdná stojí na prahu oči si div nevyčumí a říká: "Ale já tu žádný hadry nevidím." V momentě jsem na zemi válím se tam a mám dlouhý,hlasitý a akutní záchvat smíchu. A pan prodavač: "nemáte epileptický záchvat?" "Ne já jen mám výtlem." Odpovím mu a snažím se neudusit.

Po dvaceti minutách přestanu. Podívám se kolem bárbína i prodavač tam pořád stojí. Zvednu se tedy a konečně řeknu: "Jednu novou jarní kolekci prosím". A jsem o stovku lehčí. Držím v ruce cédéčko jako by to byl nějaký klenot (teď kdybych si koupila cédéčko klenot hehe) a taky že to je takový malý klenot za stovku.

Vycházím z cédéčko šopu a celou cestu domů se už zase se směju tomu co se stalo. A zase jsem si prodloužila život...

P.S. Já vím že vypsaná fixa vydala CD Nová Jarní Kolekce už v roce 2000 ( to cd je stejně staré jak já heč), ale kašleme na datum tedy jde jen o takový malý neškodný vtípek který mě napadl letos v srpnu a čekal na svojí příležitost.

Drsné probuzení

25. září 2012 v 20:24 | Aña |  Troska Skočdopole
Večer jsem šla spát asi v deset. Ne to není pozdě to je normálka. Chrr, chráp, chrr,chráp. Ozývalo se z pokoje. Byla jsem v polospánku a dělala si starosti s tím že mě někdo vzbudí. Když tu v tom bum! spadla jsem z postele - slyšela jsem výbuch a z kuchyně se ozvalo křach. Taky jsem slyšela hlas nejznámějšího bezdomovce z celého města : "Hahahaha cíga mi padaj přímo do ruky!" A z balkónu se ozvalo: kurva! Ale přes ten neznámý zdroj výbuchu to nebylo moc slyšet. A že táta umí nadávat pěkně hlasitě!

O chvíli později se otevřou dveře a v nich stojí táta s napůl troskoidním a napůl pobaveným výrazem. "Hm, vypadá to že už tě asi nemusím budit." Tak ne asi probrala jsem se tím pádem s postele."A co se to stalo?" Zeptám se. "V továrně to bouchlo." Odpoví mi táta. "Pamatuji si na to premiéra byla když jsem byl malej. Tenkrát jsem taky spadl z postele jako ty.Pojď na snídani"

Zkrat mozku?

23. září 2012 v 20:46 | Aña |  Troska Skočdopole
Troska Skočdopole je moje vymyšlená postava. Vím že má zvláštní jméno byl to záměr a taky kdo by chtěla aby jeho postava měla nějaké nudné obyčejné jméno? Vede (ne)obyčejný život. Poslouchá rock,punk, punkrock atakdál. Budou tu mikro příhody co se jí staly.

Šla jsem do školy. Pěšky. nechtěla jsem aby mě revizor přivázal k sedadlu. Vždycky když si zapomenu tramvajenku (a že se to stává podezřele často!) tak když mě načapá revizor ( to se taky stává často) tak hned vyběhnu z autobusu a začnu zdrhat. Úplně sprintovat rychlostí světla. O pár sekund později vyběhne z tramvaje revizor. Nechytí mě. Ještě že není sportovec. Ty moje předrevizorské sprinty se staly tradicí. Je to jedna z jistot. Když běžím tak všichni lidé okolo začnou řvát: zdrhej, zdrhej, zdrhej, zdrhej!

Ale zpět k věci. Jdu do školy v uších sluchátka. Je kosa jak trám. Najednou projdu kolem parku a u sloupu vidím holku s fialovou aktovkou. Přijdu blíž, ale holka už tam není. Jdu dál a vidím Kocourkovou (nasranou důchodkyni) jak dětem rozdává cukrátka. A podobné halucinace celý den.

Jdu ze školy. Výjimečně místo poslouchání hudby přemýšlím. Co to ráno bylo? Halucinace? Zkrat mozku? Optický klam? Přijdu k nejbližšímu stromu a moje hlava si to opakovaně míří přímo na ten strom. Okolo mě projde kámoš a ptá se: "Jseš blbá že mlátíš hlavou o strom?" A já: "Asi jo."
Najednou se začneme oba smát.

Věřte že vás na tomhle blogu ještě bude Troska Skočdopole strašit!

O doktorech a čekárnách

21. září 2012 v 15:38 | Aňa |  Lidé a vše co s nimi souvisí
Nikdo k doktorům nechodí rád. Nebudeme si NIC nalhávat. Praktického lekáře nemám moc ráda. Kdo by trdloval v čekarně když může jezdit na skejtu? Áno výtečně. Nikdo.

Ne že bych se doktorů bála, ale nemám ráda tu atmosféru. Je nasaklá dětmi co se báli, nudili, řvali atd... Vycházejí duchové ze zdí (nikdo neví jak se tam dostali a jak dlouho tam jsou) a zatínají do vás své drápy. Ale to nic není u zubaře je hustota atmosféry vyšší. Ne na rovnátkách, ale na sálku a jiných krutých místech. Ale proč jsem k tomu doktorovi šla. Kvůli očkování. Očkovat mě je radost. Fakt, vážně. Je mi znám jeden případ kdy museli jednomu člověku držet při očkování každou končetinu. Čtyři lidí v čele s hlavní stokilovou chlupaticí. Jestli psak jste ten článek taky četli?

Dvě podobné si

18. září 2012 v 21:10 | Aña |  Jen tak
Olálá první hudební článek je tu! Dřív jsem se k němu neodradila, protože nevím jestli by ty moje žvásty někdo přežil. Takže si držte klobouky...

A co dvě podobné si? No písničky.

Já vím je to starý, ale mně to nedá.
Všimněte si že obě písničky mají docela dost podobný začátek. Název to stejný nemá že jo. Jinak by to bylo moc nápadné. Fixa tam taky má často "rape me," ale Kurt
(tenisovej hahaha) to prostě vyslovuje zpívá líp.

(Vypsaná fixa Pro ty dvě u baru No burp 1994)

(Rape me- Nirvana- In Utero) U videa je jen blbej obrázek alba.

Jinej zvuk, má to občas skoro stejnou kytaru. Nejspíš Márdi při skládání poslouchal "Rape me" od Nirvany. A to je k tomu asi tak všechno. Jen nechápu proč to tu píšu, když můžete posoudit sami. Tak tedy... posuďte sami.
Vlastně si ty písničky jsou podobné jen trochu anebo neumím psát o hudbě ta druhá možnost je pravděpědobnější...

Přeji příjemný poslech.
Tak co jak se mi to nepovedlo?

Vážně?

17. září 2012 v 16:35 | Aña |  Lidé a vše co s nimi souvisí
Když jsem se podívala na téma týdne " Já věřím na víly a jo a jo!" tak jsem dostala záchvat smíchu.
Pamatuji si že já na víly nikdy nevěřila jenom jako malá na trochu na zoubkovou. Nebavily mě ani princezny. Rodiče se mě x krát ptali: "Chceš se dívat na popelku?" "Ne!" Toť má reakce a tak to bylo vždy.

Podobné to bylo i s bárbí princezna atd... Nechce se mi tu to rozepisovat. Jsem líná (ano já se klidně přiznám!) a těch "kravinek" je strašně hodně. Já radši české pohádky jako maxipes Fík, Mach a Šebestová... Na to se můžerte dívat i kdyby vám bylo padesát. Jsou prostě dobré....

Nevím co je na vílách krásného. Taková kytara nebo čokoláda je mnohem hezčí. A jo a jo!
Nedávno jsme byli na oslavě u jedné známé a ta má čtyřletou holčičku. A ta holčička dostala vílu. A máma: " Nebude mít v tom to dítě bordel ? Nebude si myslet že víly skutečně existují? " Za sebe si teda myslím že ne. Buď ho o tu "iluzi" připraví rodiče nebo na to přijde samo. Nemyslím si taky že by z toho měly být smutné. Proč taky?

A jak to s (fujtajskl! ano to slovo mi nejde přez jazyk) vílama máte vy?

Podruhé a naposled

15. září 2012 v 17:12 | Aña |  Moje kecoidní zápisky

Včera jsem byla v atletice. Přijdu tam kámoška nikde (měla jsem si s ní totiž sraz) jediné co se mi chtělo bylo otočit se na podpatku a zdrhnout zase domů. Ale nakonec přišla. Pozdě ale přece.

Depkoidní poezie

13. září 2012 v 20:44 | Aña
Chčije a chčije to slyším pořád,
chtělo by to nějaký nápad,
na blogování.
Múzo? Kde jsi?

Do školy už chodím nějaký ten rok,
avšak nezměnilo se tok lepšímu ani o krok.
Mám já to ale třídu :( !
Z adapťáku ses vrátila,
no žádná sláva to nebyla.

(o den později)

Jupí slunce visvitlo!
Depka je pryč!

Nejsem šíleně dospělá!

9. září 2012 v 11:29 | Aña
Nejsem šíleně dospělá. Nejsem vůbec dospělá. Jsem dvanáctileté dítě které toho o světě moc neví.

Jak se ta dospělost vlastně ale, pozná? Je vám osmnáct? Dokážete se postarat sami o sebe (a o někoho jiného)? Umíte řešit problémy? Jste zodpovědní? Jste sklerotik? (Jakože pořád někde necháváte, strácíte věci). Umíte zacházet s financemi? Neláká vás podpálit školu? Chodíte včas?
Okay, nyní si udělám takový test.
Je mi osmnáct? Ne je mi dvanáct.
Dokážu se postarat sama o sebe? Trochu jo ale, kdybych byla úplně samostatná tak bych přece nemusela bydlet u rodičů.
Dokážu se postarat o někoho jiného. O dítě asi ne (nezkoušela jsem to). Kočka, pes to by šlo dám jim nažrat pohraju si s nima, dám jim vodu a vyvenčím psa. Ale už mu nedokážu vytáhnout klíště a zajít s ním sama na veterinu.
Umíte řešit problémy? Jak které.
Jste zodpovědní? Tak padesát na padesát.
Jste sklerotik? Ano pořád někde nechávám svoje věci.Tak například. Měla jsem odjet z Prahy domů a už jsme byli na hlaváku když jsem si vzpomněla že foťák mám v bytě kde bydlí brácha. Fleška... O kuriózním stracení flašky flešky jsem psala článek si můžete přečíst tu.
Umíte zacházet s financemi? Moc ne.
(Ne)láká vás podpálit školu? Jo láká udělala bych to kdybych za to pak nemusela do vězení.
Chodíte včas? V ojedinělých případech. Jednou v listopadu pršelo a bylo hnusně a vál protivítr. Přijdu do školy a: "Paňčelko já se omlouvám že du pozdě, ale venku vál prudký protivítr! Celá třída se začala smát. Udělala jsem tedy dobrý skutek prodloužila jim život.
Taky jsem líná že jo.
Neumím si zaplést cop.
Rodiče mě ale pustí samotnou ven (nejpozději v osum doma).
Nevím jestli chci být dospělá... Musíte chodit do práce. musíte tohleto a tamhleto. Možná máte dítě. Jste tak... jiní.
Na téma týdne jsem šíleně dospělá.

Kecací čaj

7. září 2012 v 14:42 | Aña |  Jen tak
Na blogu od Mňukly&Vymňoukly jsem viděla projekt "Čaje s Múzou" Chvilku jsem váhala jestli se zúčastnit či ne. (Můza bude zobrazena tučně já normálně).

Normálně jsem se sprchovala když jsem (pink!) dostala jsem nápada po chvíli (pink!) další. Když jsem z vany vylezla a byla na prahu svého pokoje a chystala se zmáčknout světlo když jsem si vzpomněla že už vlastě ani nevím co mě to napadlo. "Já tu Múzu asi zabiju." Sednu si k psacímu stolu a za mými zády se ozve: "To bys neměla dělat. Mimochodem jsem ti ty nápady už vrátila zpátky ověř si to."

"Jo opravdu tam jsou." To jsem hodná, co?" Po chvíli se vzdám a řeknu: "No tak dobře jsi." "Já věděla že to řekneš. Mimochodem díky tomu že tu jsem a že jsem, že tu s tebou kecám a že jsem si na tebe udělala čas se můžeš účastnit projektu "čaje s Múzou" a tos mi ještě zapomněla poděkovat za srpen..."

" Múzo!!!" Vybuchnu a začnu řváát. " Ticho, uklidni se ať se mi tu nezakučkáš! Jsou dvě ráno sousedi chcou spát! přiznejme si: Kde bys be ze mně byla? Kde by byl tvůj blog? Máš být ráda že mě máš. Mimochodem v nadpisu stojí čaj s Múzou a tys mi žádný čaj nedala! A pokud mi ho nedáš tak na tebe budu zlá!"

Rezignovaně se teda té Múzy zeptám: " Dobře jakej chceš teda ten čaj? " "Domácí mátový z máty co ti roste na zahradě s kapkou medu." Už jsem donesla ten čaj. Kecáme dál. "Mhm ten čaj je fakt dobrej. Aby ne když je z domácí máty že ano." Teď vám něco o té svojí Múze řeknu. Chodí většinou večer nebo nečekaně. Nevadí mi že chodí večer, ale jelikož jsem školou povinna je to trochu nepraktické. " Tak ty už si zase stěžuješ, jo? Já tu taky nemusím být!

Dopila čaj a neřekla ani nashleanou.
A nechala mě tu se svými nápady samotnou,
ať s nimi naložím jak chci.


Mimochodem Múza mě dalšími nápady obšťastňovala v posteli. Je prostě náladová. Jednou na mě po celém městě roznáší chvalozpěvy a pak mě chce zabít to je normálka. Je to holka, meři 182 cenťáků má hořící palici, rebeluje a je to moje Múza že ano.

A teď už běžte ať vás nenudím.