O hlavě nakřápané

29. srpna 2012 v 20:18 | Aňa |  Povídky
Povídka je napsaná podle skutečné události (Lohn Lemon ví).

Doma to bylo k nevydřžení musel jsem vypadnout pryč. Musel. Brnkl jsem Kamilovi také to doma nemohl vydržet. Domluvili jsme se tedy. Naházel jsem pár do batohu a... vypadl jsem.

Jedu k parku tam jsme si totiž dali sraz. Už vidím Kamila. Čau ty trosko! Zdravím ho. Tak my se zdravíme běžně. Mí přátelé si na to zvykli. Pozdrav " čau ty trosko" berou to vtípek a tak to má být.

"Kamile kam pojedem?" "Odněkud někam Michale. " Nevíme kam pojedeme a ani nevíme kdy se vrátíme. " Víš co pojedeme po támhleté cyklostezce a hotovo". Jedme! Zavelel Kamil. Jeli jsme po nějakých cestách a pak lesem. Dostali jsme žízeň. Vidíme hospodu. Jedeme k ní.

V hospodě jsme si dali pivo a zakecali jsme se tam s dalšíma troskama jako jsme my. A z jednoho piva se najednou staly piva tři. Byl to fajn pokec, ale my musíme chceme jet dál. Sedáme na kolo a mizíme.

Lesem jedeme docela dlouho. Nahoru a dolu. Do kopce z kopce. Mlčíme. Užívát si to to přeci lze i bez zbytečného mluvení. Kecat můžeme v hospodě. Já jsem jel proto abych si od všech těch hlasů odpočinul. Nevím jak Kamil - ten asi taky. Uprostřed jednoho dlouhého velkého stoupání které se nedá vyjet promluvím. " Na nejbližší louce uděláme přestávku, (popadnu dech) jinak asi vyplivnu plíce. " Zrovna jsem to chtěl říct" ozval se Kamil. Na nejbližší louce si teda dáváme přestávku. Už fakt bodla.

Asfaltka na obzoru. Ach jo. V tom lese bylo tak dobře.Jedeme tady na těch asfaltkách je úmorné vedro. Zastavili jsme v hospodě a já si pro změnu dávám kofolu. Protože změna je život. To vedro je, ale nesnesitelné. Když zastavujeme na jedno cígo tak se zapalovač zdá býti zbytečný. Prostě si vložíme cigaretu do úst a počkáme až se vznítí vedrem. "Příští zastávka směr koupaliště nebo rybník." "Jo!" Zařvu abych dal dost jasně najevo že s tím souhlasím. V tomhletom brůtálním vedru je to totiž to nejlepší co můžete udělat. V hlavě se mi nastartuje má intuitivní GPS. Přejímám vedení.

Po dvaceti minutách vidíme rybník. Navlečeme si plavky a skočíme do té vody hned. Je nám jedno že ta voda má pouhých osum stupňů. Hlavně že jsme aspoň teď zvítězili nad tém brůtálním vedrem. Po asi hodině a půl jsme unavení. Natáhneme se pod strom a spíme. Po asi hodině a půl
se vzbudíme a Kamil prohlásí: "Bylo mi dáno poseslství že je čas oběda". "Svatá pravda". Po asi čtyřipěti minutách oba vidíme teda místo vhodné pro oběd a...

... pokračování příště...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 29. srpna 2012 v 22:48 | Reagovat

Tohle se mi líbí, mnohem lepší než ten úvod. Ty chyby v souvětí, nevím jestli je děláš úmyslně, tu mají smysl a osvěží text. Těším se na další pokračování. Kolik že ti je let? :-D

2 Aňa Aňa | Web | 29. srpna 2012 v 23:06 | Reagovat

[1]: No úmyslně je nedělám. Povídku jsem psala docela dlouho chyby jsou v textu proto že jsem byla unavená celý den. A protože byla dlouhá tak jsem to dělala na pokračování. Mě bylo před dvěma týdny dvanáct.

3 pavel pavel | Web | 29. srpna 2012 v 23:56 | Reagovat

[2]: Čárky jsou pro tebe neznámý pojem a proto jsem se ptal na tvůj věk. Třeba jste je ještě neprobírali. Každopádně se mi líbí tvoje psaní a jsi jistě nadaná. Kde vlastně bydlíš?

4 Fredy Kruger Fredy Kruger | 30. srpna 2012 v 0:15 | Reagovat

Muž poslouchá, celý je v napnutí ....
" Slyšel jsem nějaké křápnutí !
.... není má hlava nakřáplá !?"

Muž hmatá ... krev nikde nekápla...

"Což ty ? " ( to se obrátil na strejce )

" Vše špatné !  synovče ...neptej se !
... před chvílí sed jsem si na vejce!
Když na mezi sedli jsme k odpočinku !"

" Strýčku ?!! "   "Více se neptej synku"!

" Ježíši ... tvoje ? ... či plato ?"

" Nezvídej hochu !  ser na to !"

" Co teta ?"  dí synovec váhaje .....
" Nevím !"  řek strýc ( silně kulhaje )

5 pavel pavel | Web | 30. srpna 2012 v 12:01 | Reagovat

Město snad můžeš říct kde bydlíš? Je to Ostrava třeba? :-D

6 Aňa Aňa | Web | 30. srpna 2012 v 14:28 | Reagovat

Frýdek-Místek

7 Satine Satine | Web | 1. září 2012 v 11:19 | Reagovat

Dobrý, tak valím na druhou část. :-D

8 otavinka otavinka | Web | 5. září 2012 v 16:14 | Reagovat

Tvoje povídka se mi moc líbí. Vůbec bych nevěřila, že je Ti tak málo let. :-)

9 john-lemon john-lemon | Web | 8. září 2012 v 17:06 | Reagovat

Dík, dobrý, pěkný :).
Dokonce mi ani moc nevadily gramatické chyby.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama