Srpen 2012

O hlavě nakřápané II

31. srpna 2012 v 19:34 | Aña |  Povídky
V minulé epizodě jste četli jak Michal s Kamilem vypadli z domu... Minulý díl si můžete přečíst zde.

O hlavě nakřápané

29. srpna 2012 v 20:18 | Aňa |  Povídky
Povídka je napsaná podle skutečné události (Lohn Lemon ví).

Doma to bylo k nevydřžení musel jsem vypadnout pryč. Musel. Brnkl jsem Kamilovi také to doma nemohl vydržet. Domluvili jsme se tedy. Naházel jsem pár do batohu a... vypadl jsem.

Jedu k parku tam jsme si totiž dali sraz. Už vidím Kamila. Čau ty trosko! Zdravím ho. Tak my se zdravíme běžně. Mí přátelé si na to zvykli. Pozdrav " čau ty trosko" berou to vtípek a tak to má být.

"Kamile kam pojedem?" "Odněkud někam Michale. " Nevíme kam pojedeme a ani nevíme kdy se vrátíme. " Víš co pojedeme po támhleté cyklostezce a hotovo". Jedme! Zavelel Kamil. Jeli jsme po nějakých cestách a pak lesem. Dostali jsme žízeň. Vidíme hospodu. Jedeme k ní.

V hospodě jsme si dali pivo a zakecali jsme se tam s dalšíma troskama jako jsme my. A z jednoho piva se najednou staly piva tři. Byl to fajn pokec, ale my musíme chceme jet dál. Sedáme na kolo a mizíme.

Lesem jedeme docela dlouho. Nahoru a dolu. Do kopce z kopce. Mlčíme. Užívát si to to přeci lze i bez zbytečného mluvení. Kecat můžeme v hospodě. Já jsem jel proto abych si od všech těch hlasů odpočinul. Nevím jak Kamil - ten asi taky. Uprostřed jednoho dlouhého velkého stoupání které se nedá vyjet promluvím. " Na nejbližší louce uděláme přestávku, (popadnu dech) jinak asi vyplivnu plíce. " Zrovna jsem to chtěl říct" ozval se Kamil. Na nejbližší louce si teda dáváme přestávku. Už fakt bodla.

Asfaltka na obzoru. Ach jo. V tom lese bylo tak dobře.Jedeme tady na těch asfaltkách je úmorné vedro. Zastavili jsme v hospodě a já si pro změnu dávám kofolu. Protože změna je život. To vedro je, ale nesnesitelné. Když zastavujeme na jedno cígo tak se zapalovač zdá býti zbytečný. Prostě si vložíme cigaretu do úst a počkáme až se vznítí vedrem. "Příští zastávka směr koupaliště nebo rybník." "Jo!" Zařvu abych dal dost jasně najevo že s tím souhlasím. V tomhletom brůtálním vedru je to totiž to nejlepší co můžete udělat. V hlavě se mi nastartuje má intuitivní GPS. Přejímám vedení.

Po dvaceti minutách vidíme rybník. Navlečeme si plavky a skočíme do té vody hned. Je nám jedno že ta voda má pouhých osum stupňů. Hlavně že jsme aspoň teď zvítězili nad tém brůtálním vedrem. Po asi hodině a půl jsme unavení. Natáhneme se pod strom a spíme. Po asi hodině a půl
se vzbudíme a Kamil prohlásí: "Bylo mi dáno poseslství že je čas oběda". "Svatá pravda". Po asi čtyřipěti minutách oba vidíme teda místo vhodné pro oběd a...

... pokračování příště...

Dokázal jsem to!

27. srpna 2012 v 22:23 | Aňa |  Povídky
Premiéra! Poprvé píšu na blog povídku... nebo jak to nazvat. Tak se pohodlně usaďte s hrnkem kafe v ruce přeji pěkné
počtení...

Dneska jsem byl u doktora. Dozvěděl jsem se že jestli s tím hodně rychle nepřestanu tak mám hodně slušně nakročeno k rakovině plic. Už zase. Chci s tím seknout. Mám k tomu i jiné důvody než rakovinu plic. Jsem tak trochu... no švorc. Škodí to zdraví. A taky mě už nebaví poslouchat nesmíš tady a tam a tam...
I když náš stát zákaz kouření neřeší tak jako jiné země. Stát má radost že mu tečou z kouření praachy do státní kasy. Tak to je. Rakovina plic to je vážně paráda...

Kouřit jsem začal v devítce tehdy jsem byl schopen vykouřit krabičku denně. Zpětně nechápu jak jsem to dokázal. Nechci vědět kolik jsem proulil a taky nechci vidět svoje plíce.

Asi jsem tvrdohlavý a nevím jak to,ale najednou mám víc peněz a já vím za co je NEUTRATÍM. Nejdřív jsem si všimnul že vykouřím tři deně. Ona moje normální dávka je pět denně. Takhle to pokračovalo dvě denně, pak nakonec jedna... Pak jen jedna za 14 dní...

Minulý pátek jsem si všimnul že jsem si nedal do huby hodně dlouho. A mám asi o nevím kolik peněz navíc. Něco mi hlavě docvaklo. DOKÁZAL JSEM TO! Zařval jsem radostí a vyskčil deset metrů do vzduchu. Na ulici si mysleli že jsem se zbláznil...
Dneska si nedám ani na akci a nevím co na tom ti lidé mají. Vždyť třeba taková hudba je lepší závislost... Nekouřím a já a život jde dál...

Na téma týdne jdeme dál.

P.S. Obdivuji lidi co přestali kouřit.
P.P.S. Článek má být k tématu týdne jdeme dál nějakou chybou se tam, ale nezobrazuje. Pokoušela jsem se to opravit, ale nešlo to. Už to nebudu řešit...

Moje každoroční smůla

25. srpna 2012 v 14:06 | Aña |  Moje kecoidní zápisky
Moje každoroční smůla je ta že spadnu ze skejtu, ale žádné jenom odřené kolínko a tím to hasne.
Když padám já, tak se asi řídím příslovím když už, tak pořádně. Protože mám dodřené lýtko a to fakticky pořádně. Ještě mám odřenou nohu ze zadu + ruka. A to ještě nic není loni to bylo horší.

Vždy se tak stane buď na konci srpna, nebo na začátku září. . Loni se mi to stalo na začátku září a v žákovské jsem měla tuhle omluvenku: Omluvte Aňu z tělocviku. Úraz na skejtu. Je jasné že takhle doslova napsané to tam nebylo že jo, ale důvod byl stejný. Aby bylo jasno nejsem zbabělec co nejde do tělocviku jenom proto že je z něj odřenina s tou nohou bolí i chodit.

Znáte to přísloví kde ses spravil tam se naprav? No tak jsem jednou jela na koni a spadla jsem z něho. Mě se vždycky něco musí stát, nezdá se vám? Premiéra! Protože kdo nepadá ten nejezdí ( jak na koni tak na skatu). Když jsem spadla z toho koně tak mě bolela noha. Po týdnu jsem šla jezdit zase tak mě (např, při vysedávání) ta noha bolela. Ale jak jsem z toho koně slezla tak mě ta noha bolet přestala. Takže zítra bych měla jít zase na skejt.

Mám vážně hodného psa. Přijdu k němu sednu si na schody a začnu ho hladit- náš rituál. Tak mi tu nohu začne lízat a líže mi jí dobrých pět minut. Za což mu jsem nesmírně vdečná, protože sliny zvířat prý mají holivé účinky.

Sprchování s takhle festovně odřenou nohu -to je zážitek. Bolí to jak něco. I když mě na to noha začně bolet tak sebou nachvilku plácnu na postel a nedělám nic (s výjímkou poslouchání hudby či blogování). To je totiž to nejlepší co v danou chvíli můžete udělat.

Ale já jsem na tom ještě dobře tři lidi v měm okolí mají (nebo měli za tyto prázdniny něco rozkřápaného (čti zlomeného).

Taky máte nějakou každoroční smůlu?

P.S . A tos těmi zlomenými končetinami ještě taky nic není můj táta si totiž rozbil hlavu. Uvažuji jestli mám otom napsat článek protože je to docela dobrá story.

Edit: Když budete podobnou odřeninu jako já jenom s tím prosím nechoďte do bazénu! Já sem s tím totiž byla v bazénu a asi byl moc chlórovaný či co protoře jakmile jsem z toho bazénu vylezla tak sem tu nohu měla krvavou a vypadala jak krvavý stejk...

Jo ještě jedna holka z ulice má taky zlomenou ruku. Už podruhé a možná tu samou... To je teď nějáký trend si lámat končetiny či co?

Vyfotila jsem vám trávu

23. srpna 2012 v 11:35 | Aňa |  Svět přes objektiv foťáku
Tady je:
"]
-
"]
Travička zelená to je moje potěšení...
Uklidním vás zrovna tahle travička moje potěšení není.
Ale je úžasně fotogenická.

Zbytky...

17. srpna 2012 v 0:06 | Aña |  Svět přes objektiv foťáku
Se zbytky jídla to nemá nic společného. Začtěte se do článku a pochopíte (snad).

Vykouknu ven a hle! Fotogenický západ slunce! A já u sebe nemám foťák. Safra...
Takové věci se dějí dnes a denně. (Mimochodem už jsem vám povídala o tom jak jsem 3 metry před domem ztratila flešku? Tátovi pak volala jedna paní že našla moji flešku. Kdyby nezavovala tak ani nevím že jsem ji stratila. Měla bych po ptákách. Ne, vlastně po fotkách. Taky se mi povedlo že mi před domem spadly klíče do kanálu...)

Když jsem došla domů že konečně půjdu fotit tak mi do toho přijde to, tohle a tamhleto. A než se to, tohle a tamhleto vyřeší tak už je skoro po západu slunce. Vyrážím tedy fotit aspoň ty zbytky...

Jak se mi povedly? Posuďte sami...
-

Frýdek-Místek se mění.Bohužel.

15. srpna 2012 v 13:53 | Aña |  Lidé a vše co s nimi souvisí
Už čtvrtým rokem se konají akce na rozloučenou a hele! Ona pořád stojí! Ale jestli jste taky četli zpravodaj tak jako já tak je vám jasné že už tak tomu nemusí být. Ach jo. Proč moje oblíbené musí bourat a místo toho postavit jakésik nákupní centrum (kde beztak nic nebude) a malinkaté kluziště v něm do kterého si akorát plivnete a bude zatopené?

To si naše radnice myslí že lidi tu chtějí nějaké nákupní centrum? Lidé tu halu nechtějí zbourat protože za a) nechtějí aby na jejím místě stálo nákupní centrum nebo za b) protože k té hale mají vytvořené (dobré) vzpomínky. Ovšem samovzřejmě se najde pár černých ovcí co by radši chtěli nákupní centrum. Já pro ně nemusím chodit daleko. Stačí jít do mé třídy.

Ale znám i lidi z mé třídy co to zbourat nechtějí jednou jsem se na toto téma bavila s Kris a ona: nó to kluziště bude takhle malé fakt kvalita... Jako argument použila naše milá radnice (pcha!) že se tam sportovci necítí dobře a že v šatnách není denní světlo (ale jo jsou tam okna takže to není až tak strašné) a bla bla bla.

Vždyť by stačilo jí jenom opravit. Jo jsou tam sice hrozné záchody,ALE jak jsem říkala to se dá opravit.

Frýdek-Místek je moje rodiště (narodila jsem se v Ostravě, ale to jenom proto že porodnice ve Frýdku-Místku byla zavřená), ale celý život bych zde prožít nechtěla. Ráda bych se podívala na 2 měsíce do Pardubic a do Brna...

P.S. Kdo všechno je na blog.cz z Frýdku-Místku?

Z wroclavi

13. srpna 2012 v 16:52 | Aña |  Svět přes objektiv foťáku
-
Ty dvě co mají ty kytary hrály (a zpívaly) moc pěkně.
Nevím, ale proč tam vedle seděly ty dvě.
A taky nevím jestli v tom klobouku byly peníze.
-
V tom vedru co je ve frýdku-místku (teď nevím jestli první písmeno v každé části názvu města má být velké) by ta voda bodla.


Podle mě tahle písnička vystihuje vedro a léto.

P.S. Pokud právě jíte zmrzlinu, nechte si čvachtat.

EDIT: Bylo vedro.

O jednom myslivci co neměl rád psy

11. srpna 2012 v 15:34 | Aña |  Moje kecoidní zápisky

Promiňte od všech fotky nemám někdy napravím. Moji (domácí) mazlíčci jsou: Róza (psí slečna), Tara (kočka), Jack (pes), Scarlett (kůň proto to domácí v závorce), Scampík (nenechte se splést jako já je to klisna. Už jsem z ní spadla. Správně se teda jmenuje Scampola a ti koně jsou vlastně ségry.)

Rozina:

Tara:

  • Jednou takhle Rozina otravovala kočku (kočka na židli Róza na zadních a opřená o židli) a kočka vytáhla drápky a vlepila Róze pár facek.
  • Róza je schopna aportovat balónek (bez přestávky!) celé odpoledne.
  • První co Jack udělá když přijde k mamce je že seběhne dolů po schodech a jde Taře vyžrat misku.
  • Tara je schopna otevřít si okno v autě. Zajímalo by mě kdy jí napadne odemknout si (zevnitř) auto.
  • Jedné mojí známé se stalo tohle: nechala na stole zaplý počítač chtěla něco napsat do vyhledávače a na skype,ale odešla. K počítači přišla kočka a napsala do vyhledávače mňau. A ono jí to vyhledalo. Pak ještě udělala na skyypu smajlík kočky známá se pak ptala svého okolí jak se dělá na skypu smajlík kočky, to ale nikdo neví.Je možné že si to přikrášlila nebo vymyslela stejně je to ale zajímavé.
  • Jednou moje mamka na počítači psala někam naši adresu, (já vám ji stejně neřeknu máte to marné) odešla a Tara jí do té kolonky adresa napsala kšá.
  • Když ségra chystá Róze a Jackinovi žrádlo a dá jim ho tak každý jde do své misky. Sní svoje žrádlo pak jdou navzájem do cizí misky a tu vylížou. Kontrola musí být.
  • Když jsem byla malá myslela jsem si že Jack se píše Džek.
  • Včera kočku táta volal hodinu a půl aby mohl odjet z chaty asi ho nemá ráda (ani se jí nedivím).
  • Když byl Jackin malý zlomil si nohu (pádem ze schodů). My totiž doma máme ty ,děravé' schody.
  • Když jsme s naším minulým psem bíglem byli na chatě (jmenoval se Marko). Tak nám zdrhnul do lesa který je kousek od chaty. Už se nevrátil. Nakonec se zjistilo že jeden debilní myslivec ho zastřelil. Jednoho krásného dne přišel brácha za tátou jestli by mu v modré labuti nekoupil dva růžové agresivní,zářivé, vyřvané spreje. On mu je koupil. Jednoho dlašího krásného dne jel brácha s jedním svojím nejmenovaným kamarádem na chatu. A jednou na té chatě táta šel někam do lesa jde tam kousek růžové barvy tam zas další růžová... Šel podle té barvy a najednou to viděl. Brácha a ten jeho nejmenovaný kamarád ten posed tomu debilnímu myslivci nastříkali narůžovo. Kyš kyš dobře mu tak. Mimochodem víte že už chcípnul? To má za to.
  • Jednou Terka už chtěla odjet z jízdárny domů najednou vidí že Scarleta zdrhla z elktrického ohradníku. Tak jí tam ségra dala znovu a než došla k autu tak Scarleta zdrhla znovu.
Mějte se pomsty chtivě a vtipně
Aňa
Na téma týdne: Můj domácí mazlíček.

Co se to kurňa děje s AK?

9. srpna 2012 v 22:56 | Aña |  Lidé a vše co s nimi souvisí
Divím se proč má můj blog nízkou návštěvnost. Jo to se to krásně diví když ani nechodím na svoje oblíbené blogy. Začalo to docela nevinně.Proklikávala jsem se oblíbenými odkazy na blogu od Pavla a pak jsem narazila na akci ,,kozy na titulku" . A pak jsem se dočetla o tom co se děje s AK a pochopila jsem (konečně) ten článek od Viollet. Kdo je informovaný ví.

Jak dlouho se Ak nachází v tomto stavu? Nechápu jak mohli přijmout Lotty Biondy (již je z AK na své přání vyloučena). Články má nudné průměrné. Připadalo mi že to už jsem na blog.cz někde četla.
A to jsem dneska četla že do AK se příjimají jen kvalitní blogy. Psal to sám pan Rulc! Přitom na blogu od Tary Dozirp jsem četla že tam chce přijmat i dívčí blogy!
Dívčí blog- podle mě blog pochybné kvality co velmi často používá ctrl-c ctrl-v.Růžový bloquíísek (nebo jak se to píše). Fuj!! Kdybych byla vedle tak mi to prosím vás objasněte. A co teprve Taychi. pan Rulc si vybral mezi ní a Lotty Biondy (schválně jak to asi dopadlo, že?)

A to jsem si dneska ještě naivně myslela že 1. narozeniny blogu oslavím tak že si podám přihlášku do AK! Teď nevím jestli to chci udělat spíš nechci... Někdo psal že blogy z Ak by se měli odhlašovat hromadně aby to mělo smysl- pravda. Anebo by se tam měly hrnout dobré blogy aby byl AK zachráněn?

P.S. Kdo bude tak hodný a daruje mi tu ikonu (a dovolí mi abych si jí dala na blog). Nejsem členem autorského klubu, protože trpím biondifóbií?

P.P.S. Nebylo by řešení kdyby uchazeče do AK posuzovala větší skuina lidí a ne jen samotný S.Rulc? Ale museli by se pečlivě vybrat ti lidi...